Někdy se v životě stává, že to, o čem sníme, přijde do cesty v podobě, která nás v tom snění nenapadla. V mém případě člověka, dlouholeté kamarádky MUDr. Martiny Ziskové, kterou uznávám, vážím si ji jako odborníka na ayurvedu, ale i jako člověka, který prošel nelehkou cestu. Její vyprávění o tomto ostrově vyústilo v nabídku, sežeň lidi, já zařídím zbytek, cestu, ubytování. Zpočátku jsem ve svém nadšení, že se dostanu opět někam, kde jsem ve svém hlubokém podvědomí cítila spřízněnost, necítila překážky, ani jsem neuvažovala, že by se nenašlo 14 lidí, kterým se bude nabídka natolik zamlouvat, že udělají rozhodnutí. O tom to vlastně je. Udělat rozhodnutí, které se váže k další energii, pohybu. Pohyb nám dává mnoho možností. Bez něho jsme ochuzení o prožitky, kterým ale předchází činnost, která často unavuje. Materiální rovina. Tady patří velké poděkování Martině, která znovu a znovu upozorňovala na nutnost zaplatit včas kvůli letence i místům v hotelu. Zařizovala i telefonovala, zkrátka nutila k pohybu přihlášené. Ti se měnili s přibližujícím se termínem, ubývali, a já ztrácela původní nadšení. Začala mít moc ta, která na tento pocit vlastně čeká. Negace. Její mysl je mocná, pokud jí dáme prostor. Začaly přicházet myšlenky, že je to blbost někam takto jezdit, že o to stejně nikdo zájem nemá, proč nabízet a nabízet, když odpovědi zněli nemůžu, nemám, nejde to, spíš někdy jindy, anebo až...

Co Vám to připomíná? Nemusí se jednat zrovna o takovou cestu, stačí situace v každodenním životě. Každý máme v sobě oblast, která takto reaguje, když máme někam vyrazit, uvést v pohyb přání ducha. Ano, hovořím o rozumu, který je součástí pravé strany, jinak označované jako materiální. Pokud není v souladu s rovinou ducha, jinými slovy, pokud nejsme vůči těmto dvěma rovinám ve středu, jsme ovlivněni a výsledkem je často zastavení, které nepřináší změnu.

Střed reaguje na obě roviny v harmonii, umožňuje to, co je nám přínosem, co můžeme využít tady na Zemi, co nás obohatí na duši, co je nám v paměti místem, kam se můžeme vracet ve vzpomínkách, ale i cestou, kterou již známe a pokud si přejeme, tak jí můžeme znovu jít. Znovu se vydat. Cesta se nakonec uskutečnila, našlo se 10 lidí, kteří mají již své prožité. Místo, kde jsme byli ubytováni, je malým rájem uprostřed přírody, kousek od oceánu, kousek od stanice vlaku, ale i městečka, které na Vás dýchne ostrovní atmosférou. Viz: Czech Beach Resort, Kalutara. Pro nás poněkud nezvyklou. Chudoba je tady v projevu usmívajících se lidí, u kterých jsem necítila závist, ani jinou negaci vůči nám, cizincům. Určitě si uvědomují, že přinášíme tolik potřebné peníze, které jsou pro ně často otázkou přežití. I tady jsou rozdíly, velmi zřetelné protiklady viditelné vedle sebe. Chatrče i krásné domy, vůdčí postavení muže oproti postavení ženy, odpadky na většině míst, kde žijí ti, kterým je lhostejné. I toto je vývoj. I toto je opak pozitivního. Slunce svítí na vše a všechny stejně. Jedni se před ním schovávají, druzí se vyhřívají, třetí si berou tak i tak. Je to jejich místo k životu.

My jsme přijeli jako hosté. To, co jsme si mohli odvést, mimo menších suvenýrů, byly zážitky ať již z okolí místa pobytu, nebo ze třídenního výletu do nitra ostrova. Každý opět sám za sebe, byť jsme jeli společně. Měli jsme možnost poznat ananasovou farmu, mňam, těžko budeme takovou dobrotu hledat v Lídlu. Dále cesta pokračovala na místo, které je odrazem srdcí. Pinnewala, Sloní sirotčinec. Žijí tady velcí i malí, postižení i opuštění, zkrátka něco jako s.o.s. vesnička, kde našli nový domov. Nejsou v ohradách, jen když se vodí na krmení, které je vlastně atrakcí pro návštěvníky. Nakrmit si slůně z dětské, poněkud větší, lahve mléka je zážitek, ke kterému se budu dlouho vracet, zrovna tak k situaci, kdy jste s nimi společně při koupání a máte možnost se jich dotýkat, umýt je, volně bez jejich spoutání, tak, jak je to přirozené, či bylo , v čase. Nadchlo mě i zpracování jejich trusu, z kterého ve finální části na místě vyrábí upomínkové předměty. Cesta však pokračovala dál, stáčela se více k využití ostrovní přírody, které je fascinující. Přijde mi, že vše, co roste na stromech, či keřích, je využito v oblasti léčitelství a také jako potraviny, dodávám nesmírně zdravé potraviny. V botanické zahradě jsme byli nejen seznámeni s jejich léčivými účinky, měli jsme možnost vychutnat si masáž i zakoupit různé čisté výrobky, jako oleje, masti, čaje,koření. Opět neocenitelná tlumočnická i odborná znalost Martiny Ziskové nás provázela nejen tímto výletem, ale celým pobytem. Aby dostal potravu i náš duch, navštívili jsme představení Kandyjštích tanečníků a bubeníků, jako ukázku kultury z různých koutů země. Poté jsme se přesunuli do chrámového komplexu,kterému vévodí Chrám Buddhova zubu, který je pro ostrovany, hlavně srílanské buddhisty, velmi významý. Věří, že když ho navštíví , tak se zlepší jejich karma. Místo je samo o sobě velmi krásné, byť místy hlava na hlavě. Nám se podařilo dostat se do fronty a projít vedle svatyně, kde je přímo buddhův zub uložen. Odevzdali jsme květinový dar, který, když je přijat, rovná se požehnání.

Duch dodává, že atmosféra tohoto místa vystihuje většinové náboženství, které je velmi mírumilovné. Škoda, že nebyl čas usednout a ponořit se do meditace, Třeba příště, neboť jsem vnímala při pobytu v tomto chrámu, že kdo vchází se srdcem, tomu je otevřeno. Kdo vchází v touze po poznání, tomu se ho dostává v rovině očí a ten, kdo odchází v tichu, tomu se již dostalo. Pak již následovala cesta do hotelu, pozdní večeře a příprava na další den, který nás zavedl do vyšších poloh ostrova, kde se vynacházejí čajové plantáže, továrny na jejich zpracování, ale i zejména ty, které jsou jejich nedílnou součástí. Ženy, sběračky. Opět protiklady. Velmi bohatá oblast, která zajišťuje ve velkém měřítku ekonomiku ostrova, oproti lidem, kteří z ní mají jen nepatrnou část. Poznali jsme výrobu čaje od sběru, po výstupní část, prodejnu, z které ještě mnozí doma ochutnáváme. Hornatá část ostrova slouží také k pěstování zeleniny a květin. Vláčkem jsme projeli její podstatnou část, která je pokrytá zelení, vodopády, výhledy do údolí i na místa, která nejsou obydlená. Směřovali jsme do Elli, kde se nachází Malá Adamova hora. Přivítal nás sice vydatný déšť, který dlouho netrval a Ti, kteří se jím nedali ovlivnit vystoupali na místo, které je spojené s pověstí protější vysoké skály, kde Rávana držel v zajetí Sítu. Pro romantické duše ponaučení, že i do beznadějných situacích, pokud si zachováme víru v milovanou osobu, přijde pomoc. Tady jsme obdarovali sběračky čaje, pro něž připravila Maruška Jírovská, která tu již byla, pytlíčky pro jejich děti a my přidali peníze.

K dalším zajímavostem místa patří určitě vodopád Rávana Ella, který je obklopený různými prodejci a opicemi, které se živí také z turistů. Fotoaparáty měly žeň. Poté jsme pokračovali do místa druhého noclehu, který je spojený s prohlídkou národního parku. Volně žijící zvířata, k nimž patří sloni, krokodýly, buvoli, mnoho druhů ptáků, nás překvapilo množství pávů, kteří lemují cesty a největší atrakce gepardi. Ráno jsme nastoupili do džípů a projeli velkou část parku s průvodcem, který má nejen ostříží zrak a upozorňoval na zvířata, ale i velké znalosti o nich. Díky jemu se nám podařilo vidět geparda, který odpočíval na stromě, ponaučení pro příště, chce to aspoň malý dalekohled. Pro mě bylo toto místo propojením do času, v kterém jsem byla v souladu s divokou přírodou a systém dával najevo radost z návratu. Bylo mi tam moc hezky. Bohužel časové omezení nedovolovalo setrvat déle a my museli pokračovat již směrem ke svému hotelu. Posledním místem, které jsme navštívili byla želví farma, která se stará o nemocné želvy a zachraňuje tak druhy, které by v přírodě podlehly silnějším. Mě osobně překvapila podoba želvího vejce, které nemá skořápku, je jako gumové, opět jsme si mohli vše vzít do ruky, včetně želv v různých stádiích věku. Pár zbývajících dnů jsme věnovali rannímu cvičení jógy, mému programu, koupání, slunění, menším výletům do okolí, kde za zmínku stojí okruh lodičkou s možností vzít si do ruky malého krokodýla, nechat si ošetřit nožky druhem ryb, které odstraňují až tíhu z prošlého času. Po dlouhé době jsem cítila nesmírnou lehkost v doteku se zemí.

Zpáteční cesta byla stejně pohodová, letadlo společnosti Emirates je pohodlné, personál nesmírně příjemný a jídlo a pití plně dostačující. S přestupem v Dubaji jste ve vzduchu /nebi/ celkem 11 hodin. Pokud Vás mé povídání zaujalo a rádi byste tento ostrůvek navštívili způsobem výše popsaným,

dejte vědět…ráda se tam s Vámi navrátím..Zdenka